Trénink s Royem, pak debut v NHL. Nejlepší den v životě! hlásí Will

Trénink s Royem, pak debut v NHL. Nejlepší den v životě! hlásí Will

Odmalička toužil nastoupit před zaplněnými tribunami v zámořské NHL, teď se jeho sny staly skutečností. I díky šťastné shodě náhod. Jednička Semjon Varlamov musela k soudu, dvojka Reto Berra je nadále zraněná a nemocná trojka Calvin Pickard po čtyřech trefách zamířila na střídačku. Do branky Colorada se musel postavit Roman Will, který si debut navzdory vysoké porážce užíval. „Byl to neskutečný pocit,“ přiznává v rozhovoru pro hokej.cz.

„Dozvěděl jsem se to v pondělí po obědě a ve čtyři hodiny už jsem letěl do San Jose,“ hlásí třiadvacetiletý brankář. Už samotné povolání do prvního týmu Avalanche pro něj bylo velkým svátkem. Ovšem mohlo být ještě lépe. Calvin Pickard onemocněl a o českém brankáři se rázem začalo hovořit jako o jedničce pro duel s Hertlovým San Jose. „Když mi oznámili, že se možná dostanu do branky, tak jsem si uvědomil, jak blízko jsem svému snu,“ líčí Roman Will.

 

"Už jako malý jsem sledoval sestřihy zápasů a můj pokoj byl oblepený plakáty brankářů z NHL."

Roman Will, brankář Colorado Avalanche

 

Na ranním tréninku mělo Colorado k dispozici kromě Romana Willa také Patricka Roye. Ano, toho padesátníka, který tamní hokejisty trénuje. „Na ten trénink jsem byl hrozně natěšený, ještě když jsem mohl být na ledě s Patrickem a dalšími skvělými hráči. V zámoří se dokonce hodně mluvilo o tom, že by mi dělal dvojku. Ale nejsem si jistý, zda by to tak skutečně bylo, když je hlavním trenérem,“ usmívá se mladý talent, jenž nakonec Pickardovi kryl záda.

Do branky se ale přece jen dostal, Patrick Roy na něj ukázal po druhé třetině za nepříznivého stavu 0:4. „Neskutečný pocit být na ledě a mít dres jednoho z klubů NHL. Jsem hrozně moc rád, že jsem tu šanci dostal a mohl si splnit sen, ve který jsem věřil už od prvních hokejových okamžiků. Už jako malý jsem vždy sledoval sestřihy zápasů, rodiče mi kupovali časopis Pro Hockey a můj pokoj byl oblepený plakáty brankářů z NHL.“ Mezi nimi také ten Royův.

„Největší zastoupení měli Patrick RoyDominik HašekCurtis Joseph a Henrik Lundqvist,“ potvrzuje Roman Will, který na poslední lednové úterý jen tak nezapomene. „Rozhodně to byl můj nejlepší den v životě a chtěl jsem si ho maximálně užít.“ A to se mu před zraky více než sedmnácti tisícovek povedlo. Ačkoli neměl tolik práce, jak by si asi přál, působil velmi jistě a pochytal dva ze tří střeleckých pokusů, které na něj Tomáš Hertl a jeho Sharks vyslali.

Všechno se však seběhlo tak narychlo, že v hledišti neměl žádnou podporu. „Přítelkyně zápas sledovala v televizi a rodiče to bohužel neviděli, protože jsou v Česku,“ líčí Roman Will, jenž po bitvě obdržel pořádnou spršku gratulací. „Jsem moc rád, že si na mě tolik lidí vzpomnělo.“ Poděkovat nezapomněl ani svým novým spoluhráčům. „Když jsem šel do branky, tak se mi kluci snažili co nejvíc ulehčit práci, a to se jim povedlo. Hrozně jim za to děkuju,“ říká.

Plzeňský rodák dosud v zámoří působil jen na farmě, kde letos nastoupil k šestnácti utkáním a dobře tak vnímá rozdíl mezi oběma prestižními ligami. „Rozdíl není v rychlosti, ale v tom, že hráči NHL hrají na zkušenosti. Mají strašně přesné střely a pořád se snaží stínit gólmanovi. To je asi jejich největší zbraň, na druhou stranu hrajete s těmi nejlepšími obránci a útočníky, kteří dokáží střely skvěle blokovat,“ prozrazuje bývalý gólman extraligové Mladé Boleslavi.

Roman Will si dobře uvědomuje, že tohle byla jen první vlaštovka a před sebou má ještě dost práce, aby se v nejlepší lize světa natrvalo usadil. „Moc dobře vím, co všechno jsem obětoval a se mnou i moje rodina či přítelkyně, takže vím, kolik mám ještě před sebou práce. V zámoří se mi líbí a chtěl bych tady strávit co nejvíc času, ale pochopitelně se rád v létě vracím také domů do Česka, abych viděl všechny své kamarády a rodinu,“ uzavírá Roman Will.